Obraz pracuje s kontrastem mezi čistým bílým pozadím a spletitou sítí barevných segmentů, oddělených výraznou černou linií. Tato linie funguje jako pevná kostra, která drží pohromadě dynamický celek tvarů, jež působí téměř sochařsky. Barevná paleta je intenzivní a harmonická – od syté červeně přes hlubokou modř po zelené a zlatohnědé tóny. Organické formy se vzájemně prolínají, přetékají a vrství, což vytváří dojem neustálého proudění. Kompozice může evokovat jak mikroskopický pohled na buněčné struktury, tak abstraktní záznam pohybu nebo zvuku. Dílo má silnou vizuální energii, ale zároveň díky opakování tvarů a barev nabízí i stabilitu a řád. Výsledkem je obraz, který lze vnímat jako meditaci nad harmonií chaosu – místo, kde se divoká energie a pevná struktura setkávají v křehké rovnováze.
