V tomto díle Karel Malivánek opouští jasné barevné akcenty a zkoumá temnější, komorní polohu abstrakce. Tlumená škála šedých, hnědavých a černých tónů se v rozpitých přechodech a nepravidelných vrstvách mísí do hlubokého, téměř kouřového prostoru. Povrch obrazu nese stopy špachtle, štětce i jemných rytých linií, které vytvářejí subtilní texturu – jakoby mapa dávno zapomenutého místa.Dominantní tmavý tvar v horní polovině kompozice se klínovitě spouští dolů a rozděluje prostor na dvě napjaté poloviny. Okolní stíny a světlejší průsvity působí jako ozvěny pohybu či vzpomínky, které se rozplývají a mizí.Obraz se pohybuje na hraně mezi vnitřní krajinou a neuchopitelným snem – tichý, meditativní, ale s podprahovým napětím, které nutí diváka setrvat a pátrat po vlastním příběhu.
