V tomto díle se Karel Malivánek pohybuje na hranici mezi organickou malířskou strukturou a přesnou geometrií. Jemně vrstvené zemité tóny podkladu – od olivově zelené po teplé okry – vytvářejí hloubku a pocit pomíjivého světla. Povrchová textura, utvářená špachtlí a krycími lazurami, připomíná mapu neznámého terénu či erodovanou architekturu času.Kontrastní, sytě modrý trojúhelník umístěný v horní části obrazu narušuje plynulost kompozice a funguje jako vizuální kotva. Dvě tmavé diagonály, které jej částečně rámují, evokují směr, pohyb a soustředění pozornosti. Tento geometrický zásah působí jako moment jasného myšlenkového záblesku v jinak mlhavém prostoru.Obraz tak nabízí meditativní rovinu vnímání – je zároveň klidnou krajinou i polem napětí, kde se střetává nahodilost a řád, intuice a konstrukce.
