V tomto obraze Karel Malivánek rozvíjí svou citlivost pro propojení geometrické linky a organického tvarosloví. Základní plocha v jemných, studených zelených tónech vytváří klidné a vyvážené pozadí, do kterého autor vrství průhledné, lazurní tahy v odstínech okru, zlata a hnědi. Tenké a nepravidelně vedené linie se protínají, stáčejí a mizí, čímž vytvářejí dojem jemného pohybu v hloubce obrazu.Kompozice působí jako abstraktní záznam přírodních struktur – může evokovat stébla trávy v mírném vánku, spletité kořeny pod hladinou vody, nebo záznam energie proudící krajinou. Průhlednost a vrstvení barev dodávají dílu hloubku a umožňují divákovi plynule přecházet mezi vnímáním konkrétního a abstraktního. Výsledkem je obraz, který i přes svou zdánlivou křehkost vyzařuje rytmus a vnitřní soudržnost, a zve k delšímu, kontemplativnímu pohledu.
